Typy obalových konstrukcí

Samotný železobeton, z něhož byly bytové domy stavěny má velmi špatné tepelně technické vlastnosti. Z tohoto důvodu se používaly různé typy lehčených betonů nebo železobetonové panely vrstvené. Z lehčených betonů se používal např. škvárobeton, struskopemzobeton, keramzitbeton, plynosilikátové tvárnice atd.

Obrázek 1: Ukázka skladby jednovrstvého celostěnového panelu z keramzitbetonu

Obrázek 2: Ukázka skladby vícevrstvé stěnové konstrukce bez tepelné izolace

Vrstvené panely se skládají z nosné vrstvy ze železobetonu, tepelné izolace a ochranné vrstvy ze železobetonu.  Do roku 1979 se používala tloušťka izolace 40 mm. V roce 1979 proběhla tepelně technická revize normy a většina konstrukcí používaných před tímto datem nevyhověla požadavkům. Izolace vrstvených panelů se zvýšila na 80 mm.

Obrázek 3: Ukázka skladby vrstvené obvodové stěny

Jednovrstvé panely z lehčených betonů požadavkům normy nevyhověly.

Tepelnou izolaci střech u starších variant tvořily např. pouze násypy ze škváry, struskové pemzy nebo plynosilikátové panely. Později se používaly desky z pěnového polystyrenu nebo desky minerálních rohoží. Po tepelně technické revizi v roce 1979 byly tloušťky izolací zvětšeny tak, aby vyhověly  tehdejším požadavkům.

Seznam použité literatury

[1]       Řehánek J.: Tepelně technické a energetické vlastnosti budov, Grada Publishing a.s.

[2]       Typové skladby obalových konstrukcí, Centrum pro obnovitelné zdroje a úsporu energie, EkoWATT o.s.

{SHORTLINKS:1,3,12,14}

Tepelně technické vlastnosti posuzujeme u konstrukcí, které jsou součástí ochlazované obálky budovy, tedy na styku s venkovním prostředím. Konstrukce se špatnými tepelně technickými vlastnostmi zapříčiňují velké tepelné ztráty budov. Proto je snaha o co nejlepší tepelně technické vlastnosti obalových konstrukcí.

Většina stavebních materiálů používaných na obvodové konstrukce budov nevyhovuje požadavkům na tepelně technické vlastnosti, proto se používá pro zlepšení vlastností zateplení tepelnou izolací.

Součinitel prostupu tepla

Tepelně technické vlastnosti konstrukcí se vyjadřují hodnotou součinitele prostupu tepla. Tato hodnota udává kolik tepla konstrukce propustí v jednom metru čtverečním plochy konstrukce při rozdílu teplot jednoho kelvinu. Hodnota se označuje jako U (W/m².K). Čím je hodnota součinitele prostupu teply nižší, tím má konstrukce lepší tepelně technické vlastnosti. Norma ČSN 730540 udává požadované a doporučené hodnoty součinitelů prostupu tepla.

Vývoj normových hodnot součinitelů prostupu tepla

Následující graf znázorňuje vývoj normových požadavků na součinitel prostupu tepla od roku 1964. Normové požadavky se postupem doby zpřísňovali. V níže uvedeném grafu je fialovou barvou vyznačen požadavek pro pasivní výstavbu.

Obrázek 1: Normové hodnoty ČSN 730540 od roku 1964. (Zdroj: EkoWATT).

Z grafu je patrné zpřísňování požadavků na součinitele prostupu tepla. Z grafu je také patrné, že se požadavky pro jednotlivé typy konstrukcí liší. Hodnoty se liší z důvodu dosažitelnosti předepsaných hodnot u jednotlivých konstrukcí.

Typy obvodových konstrukcí panelových domů

Samotný železobeton, z něhož byly bytové domy stavěny má velmi špatné tepelně technické vlastnosti. Z tohoto důvodu se používaly různé typy lehčených betonů nebo železobetonové panely vrstvené. Z lehčených betonů se používal např. škvárobeton, struskopemzobeton, keramzitbeton, plynosilikátové tvárnice atd.

Vrstvené panely se skládají z nosné vrstvy ze železobetonu, tepelné izolace a ochranné vrstvy ze železobetonu.  Do roku 1979 se používala tloušťka izolace 40 mm. V roce 1979 proběhla tepelně technická revize normy a většina konstrukcí používaných před tímto datem nevyhověla požadavkům. Izolace vrstvených panelů se zvýšila na 80 mm.

Typy oken

S přísnějšími požadavky na prostup tepla konstrukcí se zpřísňovali požadavky i na okenní konstrukce. Většina panelových domů má dřevěné otvorové výplně se zdvojeným zasklením. Tyto okna nevyhovují dnešním požadavkům. Z toho důvodu se při rekonstrukci používají otovorové výplně s tepelně izolačním dvojsklem nebo trojsklem.

Tepelné mosty

Podstatným faktorem výsledného tepelného prostupu je u panelových domů řešení tepelných mostů. Panelový objekt má po svém obvodovém plášti značné systematické tepelné mosty ve spojích jednotlivých panelů obvodových stěn, jak ukazuje následující obrázek.

U kvalitně izolovaných objektů není potřeba vysokých vnitřních teplot vzduchu. O to větší problém způsobují nadmíru ochlazovaná místa, kterými tepelné mosty a vazby bezpochyby jsou. Hrozí zde nebezpečí kondenzace vodních par a následných poškození – růst plísní. Problematická jsou zejména místa napojení konstrukcí – zakládání, stropní konstrukce, pozednice, napojení oken a stavebních otvorů, dále místa, která mají větší vnější ochlazovanou plochu oproti zevnitř ohřívané, například rohy. Do těchto míst se v případě nespojitosti izolační obálky soustřeďuje tepelný tok.

Panelové prvky často obsahují vrstvu izolace (až 80 mm), která však při okrajích není a ve spojích se tím vytvářejí masivní tepelné vazby.

Obrázek 2: Termografický snímek panelového objektu zřetelně ukazuje masivní systematické tepelné vazby. (zdroj: Ekowatt)

U panelových domů je nejčastěji používán kontaktní zateplovací systém – tzv. ETICS s tenkovrstvou omítkou jako vnější vrstvou. K zateplování se nejčastěji používají fasádní zateplovací desky celoplošně lepené, pojištěné plastovými kotvami se zapuštěním.

Při aplikaci kontaktního zateplovacího systému je vhodné z hlediska tepelných mostů dát důraz na správné řešení detailu osazení oken. Z pohledu optimalizace tepelných mostů je podstatné, aby zateplovací vrstva byla při provádění přetažena po rám okna a tímto bylo vytvořeno vnější pohledové ostění. Okno je takto osazeno proti původní poloze dále ven tak, aby vnější část rámu lícovala s vnější rovinou monierovy desky či obecně vnější části obvodové stěny.

{SHORTLINKS:1,2,3,4}

Panelové domy lze rozdělit do dvou hlavních konstrukčních skupin:

Nejpoužívanější typy panelových domů v čr

V České republice se nejčastěji objevují tři základní typy: T OXB, VVÚ-ETA a P 1.11. Každý z těchto typů má své varianty dle dané lokality. Mezi další typy patří Larsen-Nielsen, OP 1.1. až OP 1.21., P 1.14, P 1.15, BANKS I/1, PS 82, B 70 a další.

Typ t oxb

Tento typ panelových domů je založen na příčném systému. Jedná se o jeden z nejstarších systémů. Existuje několik variant tohoto typu (T 06B, T 07B, T 08B), které jsou rozdílné pouze v modulové skladbě. Rozpon nosných příčných stěn je 3600 mm u T 06B, 3 600 a 6 000 mm u T 07B a 6 000 mm u T 08B. U systému T 06B je použito dvouramenné schodiště s mezipodestou. Často je mezi jednotlivými rameny vložena výtahová šachta. U skupiny T 08B je použito schodiště jednoramenné na rozpon 6 000 mm. Skladebná výška podlaží je stejná u všech tří skupin, tzn. 2800 mm. U T 07B a T 08B jsou použity předpjaté dutinové stropní panely. Obvodový plášť je rovněž z panelů.

Obrázek 1: Ukázka panelové soustavy T08 B Praha 1973 pomocí simulačního modelu. (zdroj: Ekowatt)

Typ vvú-eta

Tento systém vyvinul Výzkumný a vývojový ústav Stavebních závodů Praha a jedná se o nejrozšířenější typ. Jeho základem je příčný stěnový systém s rozponem stěn 3 000 nebo 6 000 mm. Skladebná výška podlaží je 2 800 mm. Stropní panely jsou nepředepjaté, vylehčené dutinami a mají tloušťku 190 mm. Existují i stropní panely předepjaté. Obvodový plášť je tvořen parapetními panely a meziokenními vložkami, nebo z obvodových celostěnových panelů s okny. Lodžiové panely jsou k dispozici pouze jako železobetonové, sendvičové. Schodiště jsou zpravidla jednoramenná, ale mohou být i dvouramenná s mezipodestou.

Obrázek 2: panelový dům VVÚ-ETA Praha Augustinova (zdroj: Ekowatt)

Typ p 11.1

Jedná se o nejnovější typ, který byl používán až do konce 80. let. Je určen pro bytové domy do výšky dvanácti podlaží. Opět se jedná o příčný systém o rozponech 2 400, 3 000 a 4 200 mm. Skladebná výška podlaží je opět 2 800 mm. Vnitřní stěnové panely jsou plné nebo s otvory. Stropní panely jsou dutinové. Schodiště je pouze dvouramenné s mezipodestou. Obvodový plášť je ze sendvičových celostěnových panelů. Lodžiové panely jsou vždy dřevěné.

Problémy spojené s panelovými domy

Nejčastějším problémem v dnešní době je nedostatečná tepelná izolace a tím i velké tepelné ztráty. K těmto ztrátám dochází, přestože většina typů má izolovaný obvodový plášť pomocí sendviče, objevuje se také mnoho tepelných mostů. Jedním z nich je tepelný most v oblasti styku panelů pláště mezi sebou nebo stropu. Ten je zapříčiněn špatným technologickým postupem, nekvalitními materiály nebo konstrukční chybou. Dalším stavebně fyzikálním nedostatkem je použití dnes již nevyhovujících dřevěných oken, případně dřevěných lodžiových panelů. Nevýhodou je také dobrá schopnost betonu vést zvuk. Důsledkem používání tzv. nulových podlah (tj. podlah kde je položena nášlapná vrstva přímo na stropní konstrukci) je také slabé tlumení kročejového hluku (hluk vznikající při chůzi apod.). Dalším důvodem současného nevyhovujícího stavu panelových domů je používání málo kvalitních materiálů. Nesprávně řešeny či provedeny bývají také střešní konstrukce.

Dnes se provádí velké rekonstrukce panelových domů (zasklívání balkónů, výměna dřevěných oken za plastová, rekonstrukce bytových jader atd.). Rozšířené je také zateplování obvodových a střešních konstrukcí panelových domů a s tím často prováděna změna fasády paneláků. Tak se mění i vzhled celých sídlišť.

Všechny typy panelových soustav u nás

v následující tabulce je uveden seznam většiny panelových soustav používaných u nás. Některé soustavy byly používány jen málo.

Program Nový panel [1] uvádí seznam typizovaných stavebních soustav:

[1]       Program Panel: Seznam typizovaných konstrukčních soustav, dostupné ze http://www.sfrb.cz/file/40.

[2]       Organizace na Podporu Energetických Technologií: Tepelně technické vady a poruchy panelových budov a jejich sanace. ENERGIE Praha/Brno 2002

{SHORTLINKS:20}

Počet panelových domů u nás

Celkový počet bytových domů postavených panelovou technologií je téměř 200 tisíc. Počet bytů v těchto domech je 1,2 milionu, což představuje zhruba 55 % všech bytů v bytových domech a 30% celkového bytového fondu. Téměř 60% bytů je starších 35 let.

Obrázek 1: Rozdělení bytového fondu podle celkové plochy. Zdroj: Porsenna (2008).

Počet rekonstruovaných panelových domů

Podle odborných odhadů prošlo do konce roku 2007 rekonstrukcí pouze asi 25% panelových domů. Podle odhadů SFRB se toto číslo do roku zvýšilo na téměř 40%.

Počet panelových domů v jednotlivých okresech

Největší podíl panelových bytových domů (přes 40 %) je v Moravskoslezském, Ústeckém a Zlínském kraji. Naopak nejnižší (méně než čtvrtinový) podíl je v Pardubickém a Královehradeckém kraji.

Obrázek 2: Počty panelových bytů v jednotlivých okresech ČR.

Energetická náročnost panelových domů

Energetická náročnost panelových domů před aplikací úsporných opatření souvisí s jejich konstrukcí a celkovým řešením. Dalším významným faktorem je období vzniku domu. Obecně lze sledovat v čase klesající energetickou náročnost. To souvisí se zvyšováním požadavků na vlastnosti konstrukcí tvořících ochlazovanou obálku budovy.

Obrázek 3: Vývoj spotřeby tepla pro vytápění v panelové bytové výstavbě. Zdroj: Vytápění rodinných a bytových domů, JAGA. Petráš, D. a kolektiv.

Důvody pro rekonstrukci panelových domů

Energetická náročnost panelových domů je hlavním důvodem jejich rekonstrukcí. Tepelné ztráty panelových domů jsou tvořeny hlavně ztrátami tepla obvodovým pláštěm a okny. Dalšími faktory přispívajícími ke ztrátám tepla jsou i ztráty v rozvodech tepla, jak rozvody z teplárny (plynárny) k místu předávací stanice, tak v objektu samém.  S těmito fakty souvisí nejen ekonomická náročnost pro uživatele bytů, ale i vysoká zátěž při výrobě tepla pro životní prostředí.

Historie rekonstrukcí panelových  domů

Historický vývoj v ČR se v této oblasti vyvíjel poměrně složitě, zprvu v 90-tých letech se zateplovalo velmi slabými zateplovacími systémy cca do 5 cm tloušťky. Na začátku nového tisíciletí se dostaly do popředí systémy o síle cca 10 cm, tento posun v uvažování byl výsledkem změny norem. Do dnešní doby jsou zateplovací systémy o tloušťce větší než 14 cm ojedinělé.

{SHORTLINKS:13}

Historie tepelných izolací

Za nejstarší tepelně izolační materiály bychom mohli považovat např. seno, lišejníky, slámu, hlínu atd. V polovině 60. let 20. století se začaly objevovat ve větší míře plasty. Plastové materiály patří i dnes mezi nejčastěji používané materiály pro tepelné izolace. Skelná vata a IPA - doba normalizace. Další používanou izolací byl heraklit a mirelon.

Typy materiálů na zateplení

Tepelně izolační materiály lze rozdělit podle podstaty jejich výroby a podle druhu materiálu na pěnové (polymerní pěny), minerální vláknité (nerostné) a přírodní materiály.

Mezi pěnové materiály patří polystyreny – hlavně (pěnový) polystyren (EPS) a extrudovaný polystyren (XPS). Další pěnové materiály jsou polyuretan (PUR), polyvinylchlorid (PVC), polyethylen (PE), kaučuk, pěnové sklo či epoxydovaná pryskyřice.

Minerální vláknité materiály zahrnují kamennou (čedičovou) a skelnou (křemennou) vlnu.

Přírodní materiály by se daly rozdělit na materiály rostlinného a živočišného původu. Mezi rostlinné lze zařadit technické konopí, celulózu, slámu, dřevovláknité desky atd. A mezi živočišné patří např. ovčí vlna.

Pěnové tepelně izolační materiály

Díky ceně je v České Republice pěnový polystyren (EPS)  nejrozšířenější materiál používaný pro zateplení. Pěnový polystyren se vyrábí dvěma způsoby: vypěňováním do forem nebo řezáním z vypěněných kvádrů (-> smršťování do původního nenapěněného stavu - závislost na čase a teplotě od výroby); problémem jsou vysoké teploty (nad 70°C) - dochází pak ke stáhnutí materiálu.

Výhody:

Nevýhody:

Další typ je extrudovaný polystyren (XPS). Extrudovaný polystyren má lepší mechanické vlastnosti než pěnový polystyrén. Má vyšší pevnost v tlaku, je nenasákavý, nesmršťuje se do nenapěněného stavu. Používá se pro zateplování konstrukcí kde hrozí výskyt vlhkosti, např. sokl objektů.

Polyuretan (pur)

Polyuretan je umělý materiál s velice dobrými izolačními vlastnostmi. Používá se ve formě měkké polyuretanové pěny (molitanu), anebo tvrdé polyuretanové pěny (PUR). Ve stavebnictví se používá výhradně tvrdá polyuretanová pěna. Můžete si ji koupit jako jednosložkovou dodávanou v deskách a různých tvarovkách, nebo jako dvousložkovou pro aplikaci přímo na místě. Tento materiál dobře snáší teploty mezi -50°až 130°C

Pěnové sklo

Pěnové sklo se vyrábí napěněním skloviny pomocí práškového uhlí, které mu dává charakteristickou černou barvu. Jedná se o mimořádně odolný materiál, který velice dobře snáší vysoké teploty, zatížení tlakem i agresivní prostředí (chemikálie, plísně…). Navíc je zcela vodo a parotěsné, takže ho můžete použít v místech s trvalou vlhkostí.

Výhody

Minerální vláknité tepelně izolační materiály

Minerální a skelná izolace jsou velice podobné produkty. Při výrobě minerální vlny je obvykle prvotní surovinou čedič, zatímco skelná vlna je vyráběna z křemičitého písku a dalších sklotvorných příměsí. Výhodou je odolnost vůči vysokým teplotám a malá tepelná roztažnost, která snižuje riziko vzniku trhlin fasád vlivem teplotních změn. Předností minerální izolace je také nízký difúzní odpor, izolace je propustná pro prostup vodní páry a dům tak může lépe „dýchat“. S těmito materiály se i dobře pracuje, protože se velice snadno tvarují. Při práci se skelnou vatou nezapomínejte na ochranné pomůcky, protože ostrá a tenká vlákna velice snadno pronikají do kůže, kde způsobují záněty.

Minerální a skelné izolace nejsou vhodné do míst s vysokou vlhkostí. Při styku s vodou totiž úplně ztrácejí veškeré tepelně technické parametry, což klade vysoké nároky na kvalitu provedení.

Přírodní tepelně izolační materiály

typy přírodních materiálů:

Hlavní předností těchto materiálů je, že to jsou ekologické materiály.

Nové typy izolací

Nevýhoda těchto izolací je jejich vyšší cena.

Seznam použité literatury

[1]       http://www.stavebnictvi3000.cz/clanky/tepelne-izolace-prehled-materialy-druhy-zpusoby-po/

[2]       http://istavitel.cz/clanek/izolace/tepelne-izolace/zakladni-prehled-tepelne-izolacnich-materialu_80

[3]       http://istavitel.cz/clanek/izolace/tepelne-izolace/zpusoby-zatepleni-obvodoveho-plaste-domu_81

{SHORTLINKS:1,14}

V České republice panelové domy tvoří přibližně třetinu bytového fondu – více než 1 mil. bytových jednotek. Panelové domy mají svá specifika v porovnání s ostatní výstavbou nejen z hlediska objemového řešení domů, ale i výškového uspořádání, v podkladu  pro kotvení a dalších technických parametrech. Z těchto důvodů lze vytipovat jak charakteristické oblasti výskytu panelových domů, tak i provést jejich zatřídění do skupin podle použitých konstrukčních soustav, výškové hladiny zástavby a tvarů objektů.

Zatížení působící na zateplovací systém  etics

1. Zatížení hydrotermické:

Při kolísání venkovních teplot dochází ke smršťování a roztahování povrchové vrstvy zateplovacího systému. Dochází k vydouvání desek nebo prohýbání okrajů izolačních desek. Aby nedocházelo k těmto jevům je potřeby správného lepení desek. Hmoždinky, vytvářející trvalý přítlak na lepicí tmel dokáží i při selhání podkladu pro lepení zabránit zvedání okrajů nebo vydouvání středů izolačních desek.

Obrázek 1. Účinky hydrotermického zatížení na ETICS (zdroj [2])

2. Zatížení vlastní hmotností:

Zatížení vlastní vahou zateplovacícho systému je přenášeno přes tepelnou izolaci a lepící tmel na obvodovou konstrukci. Hmoždinky přenášejí pouze osová zatížení. Hmoždinky trvale vytvářejí přítlak mezi deskami tepelné izolace a podkladem. I po selhání mezi podkladem a lepícím tmelem je díky hmoždinkám dostatečné tření mezi deskami a podkladem.

3. Zatížení sání větrem:

V zateplovacím systému vyvolává sání větru axiální síly. Síly působí přes souvrství zateplení na podklad. Pro mechanickou odolnost zateplovacího systému je důležitá přilnavost lepícího tmelu k podkladu. Pokud není jistota správné přilnavosti lepícího tmelu k podkladu je třeba mechanického kotvení pomocí hmoždinek. Ke kotvení se používají talířové hmoždinky, které spojují izolační desky s podkladem a přebírají zatížení od sání větru.

Typ spojů hmoždinek

V závislosti na podkladu mohou být při aplikaci hmoždinek v kontaktních zateplovacích systémech použity následující způsoby:

1. Třecí spoj

Přitlačením plastového pouzdra hmoždinky rozpěrným prvkem na stěnu otvoru se vytvoří třecí spoj mezi kontaktní plochou hmoždinky a stěnou otvoru. Zatížení, kterým je u kontaktních systémů sání větru, je tak hmoždinkami přenášeno do podkladu. Rozhodujícím parametrem pro únosnost hmoždinky je délka kontaktní plochy, která se pro různé podklady může lišit. U měkkých podkladů, např. pórobetonu, je třecí spoj méně vhodný.

2. Tvarový spoj

Používá se měkkých podkladů, např. pórobetonu. Princip spočívá v letmo uložených výčnělcích, které se při zasunování hmoždinky do otvoru sklopí do pouzdra hmoždinky. Tím, že se tyto výčnělky při montáži zatlačí do měkkého podkladu, nevznikají zde žádné rozpěrné síly a materiál nemůže postupem času relaxovat (být poddajným).

3. Materiálový spoj

Spoj zajišťuje spolupůsobení s nosným podkladem. Tento mechanismus může být realizován např. nastřelovacími hmoždinkami do betonového podkladu. V podstatě jde o vražení nastřelovací jehly velkým množstvím vyvinuté energie do pevného podkladu. Třecí silou je vyvinuta velmi vysoká teplota, při které se kovová jehla pevně spojí s podkladem.

Typy montáže hmoždinek

1. Zatloukané hmoždinky

2. Šroubované hmoždinky

3. Nastřelovací hmoždinky

Instalace hmoždinek

Na následujícím obrázku je znázorněn postup montáže talířových hmoždinek.

Obrázek 2. Postup montáže hmoždinek (zdroj Baumit.com)

Při montáži talířových hmoždinek přes tepelnou izolaci je nutné, aby po montáži byl talířek hmoždinky zapuštěn do tepelné izolace, tak aby pokud možno nejvyšší bod talířku byl v rovině s povrchem izolantu.

Obrázek 3. Správně osazená hmoždinka (zdroj [2])

Seznam použité literatury

[1]       Kupilík V.: Jak správně zateplovat, www.tzb-info.cz

[2]       Dvořák J.: Mechanické upevňování zateplovacích systémů, www.tzb-info.cz

[3]       Gattermayerová H.: Pomůcka pro návrh mechanického kotvení ETICS s doplňkovým lepením

{SHORTLINKS:3,4}

Počátek výstavby prvních panelových domů se datuje po první světové válce v Nizozemí. V roce 1923 se začínají stavět v Německu, poté se objevují v roce 1939 v Paříži. Poté se výstavba rozšiřovala dále po Evropě.

Panelové domy v čr

V České republice byly první panelové domy postaveny roku 1956. Rozvoj výstavby probíhal v roce 1958 až 1990. Bylo to rychlé řešení bytové krize. Bylo možné vybudovat celou novou městskou čtvrť během pár let. Docházelo k velkým změnám rázu měst. Původní různorodou zástavbu nahradila standardizovaná a neosobní panelová sídliště. Ta však samozřejmě měla i své nedostatky. Byly to nedostatky sociální i technické. Z technického hlediska byly objekty nekvalitně provedeny a měly nedostatečnou tepelnou izolaci.

Západní Evropa od výstavby panelových domů ustoupila již v 70. letech, ve východní Evropě se stavěly až do začátku devadesátých let 20. století.

Vývoj výstavby panelových domů v čr

První celostěnové panelové domy byly soustavy G. Tato soustava byla vyvinuta v roce 1953 jako montovaný příčný stěnový systém. Jako první typ byla vyvinuta soustava G 40, kterou v roce 1957 doplnila G 57. Byla vyvinuta pro větší sériovou výstavbu. Oba systémy jsou malorozponové. Soustava byla využívána až do roku 1973. Tento typ soustavy lze vidět i v materiálových variantách jako typy B 60, P 61, GOS 64, GOS 66 a experimentální vývojová odbočení G 58 a G 59 které jsou v kombinaci systému skeletového a stěnového.

Obrázek 1: Ukázka panelové soustavy G 57 – Praha  pomocí simulačního modelu. (zdroj Ekowatt)

V roce 1959 se začalo s projektováním nových panelových soustav, které by odpovídaly na nové požadavky z hlediska architektonického, dispozičního a konstrukčního řešení.  Začaly se zde uplatňovat nové druhy vrstvených plášťů. Výsledkem byly soustavy HK 60 a HK 65 realizované v roce 1960 až 1962. Soustavy jsou velkorozponové příčné nosné systémy.

Z těchto variant poté vycházejí dva velmi rozšířené konstrukční systémy T 06 B a T 08 B využívané od roku 1965. Přechází se z objemové typizace na otevřenou a prvkovou. Obvodový plášť nebyl součástí typizace, umožňoval variabilitu. Systémy a materiály se liší podle krajských variant. Soustava T 06 B je malorozponová. Stavěla až do roku 1990. Soustava T 08 B je velkorozponová, má příčný nosný stěnový systém. Stavěly se domy bodové a řadové.  Stavěla se do 80. let.

Obrázek 2: Ukázka panelové soustavy T08 B Praha pomocí simulačního modelu. (zdroj Ekowatt)

Od roku 1972 se objevují nové typy soustav. Mají převážně vrstvené obvodové panely. Soustava VVÚ ETA je velkorozponová s příčně nosným systémem.

Obrázek 3: Ukázka panelové soustavy VVÚ-ETA 8-3, Praha pomocí simulačního modelu. (zdroj Ekowatt)

Soustava PS 69, později PS 69/2, má příčný nosný stěnový systém. Systém je malorozponový. Další soustava je třímodulová malorozponová soustava Larsen & Nielsen používaná v Praze od roku 1972. Má kombinovaný nosný systém. Další třímodulovou malorozponovou soustavou je B 70. Vznikla v roce 1970. Malorozponová třímodulová je i soustava BANKS. Vznikla v roce 1976.

Obrázek 4: Ukázka panelové soustavy BANKS Liberec pomocí simulačního modelu. (zdroj Ekowatt)

Experimentální byla malorozponová čtyřmodulová soustava HKS G, kterou později nahradila OP 1.11. Má kombinovaný nosný systém. Další malorozponová soustava je HKS 70, má kombinovaný nosný systém. Existují i krajské varianty této soustavy. Další malorozponová třímodulová soustava je OP 1.11 používaná od roku 1970. Z ní pak vychází OP 1.21 používaná od  roku 1984. Výstavba panelových domů končí rokem 1990.

Seznam použité literatury

[1]       Organizace na Podporu Energetických Technologií: Tepelně technické vady a poruchy panelových budov a jejich sanace. ENERGIE Praha/Brno 2002

{SHORTLINKS:20}