Nucené větrání budov

Systém nuceného větrání v obytných budovách může tvořit efektivní systém umožňující řízenou výměnu vzduchu v závislosti na aktuální koncentraci škodlivin, zejména pak relativní vlhkosti v místnostech obytných budov.

Nucené větrání obytných budov můžeme rozdělit:

podle počtu větraných bytů resp. místností:

nucené větrání lokální – ventilátor nebo větrací jednotka pro každý byt

nucené větrání centrální – pro několik bytů najednou

podle přívodu vzduchu:

systémy podtlakové - s přívodem vzduchu podtlakem způsobeným nuceným odvodem vzduchu

systémy rovnotlaké - s nuceným přívodem i odvodem vzduchu. Název rovnotlaký není zcela výstižný, neboť i tento systém musí udržovat mírný podtlak v bytovém jádru a kuchyni i v bytě jako celku, aby bylo zabráněno přenosu škodlivin mezi místnostmi i byty.

Dále může být použita rekuperace, tedy zpětné získávání tepla (nucené větrání centrální se zpětným získáváním tepla nucené větrání lokální se zpětným získáváním tepla).

Nucené větrání centrální

Při nuceném centrálním větrání je před vyústěním svislého odváděcího průduchu osazen centrální ventilátor, který odvádí znehodnocený vzduch z bytových kuchyní, koupelen a WC. Ventilátor je ovládán každým uživatelem bytu v sekci, kde je společný odváděcí průduch situovaný v instalační šachtě. Z hlediska provozu je systém nehospodárný, protože
při spuštění ventilátoru pro odvod vzduchu z jednoho bytu, jsou odvětrávány všechny připojené prostory ostatních bytů.

Obrázek 1: Varianty centrálního nuceného větrání.

Nucené lokální větrání se společným odvodem

V ČR se v současné době mimo dalších používají dva základní systémy centrálního větrání, které využívají stejného principu odsávání, jeden z nich ale umožňuje využití
i dalších funkcí. Jedná se o:

Centrální rovnotlaký větrací systém s rekuperací odpadního tepla

Funkční schéma rovnotlakého větracího systému je na Obrázku 3. Centrální vzduchotechnická jednotka odsává odpadní vzduch z koupelen, WC a kuchyně. Ten je přiváděn do VZT jednotky, kde proudí přes rekuperační výměník, předává teplo přívodnímu vzduchu a následně je odveden ven z objektu. Místo něj je z venkovního prostředí přiváděn čerstvý vzduch. Po průchodu rekuperačním výměníkem, kde se předehřívá odpadním vzduchem, je případně dohříván na ohřívači v jednotce a přiveden do obytných místností: ložnic, obývacího a dětského pokoje. V rámci rodinného domu či bytu je proudění vzduchu zajištěno buď mezerami pod dveřními křídly (dveře bez prahů) nebo mřížkami ve vnitřních dveřích.

V bytových domech se nejčastěji používá podstropní rozvod vzduchu (Obrázek 4).

Teplovzdušné cirkulační vytápění s větráním a rekuperací

Základní funkcí teplovzdušného vytápění je vytápění prostoru teplým vzduchem.
Do místnosti se přivádí vzduch ohřátý na vyšší teplotu než je vzduch v místnosti, který
ve vytápěném prostoru předá toto teplo prouděním. Tento vzduch může v budově pouze cirkulovat, takový systém pak neslouží pro větrání. Součástí systému teplovzdušného vytápění může být i systém větrání, kdy se do oběhového (cirkulačního) vzduchu přidává podíl čerstvého vzduchu. Na obr. č. 5 je funkční schéma rovnotlakého větrání, které je doplněno o vnitřní cirkulační vytápěcí okruh.