Různorodost pohledu na návrh množství větracího vzduchu

Pro zajištění zdravého vnitřního prostředí budov je nutné přivést dostatečné množství čerstvého vzduchu z venkovního prostředí. Z hlediska pohody vnitřního mikroklimatu máme snahu přivést co největší množství vzduchu a přiblížit tak umělé prostředí kvalitě v exteriéru. Na druhou stranu výměna vzduchu v budově je značně energeticky náročná a to jak na ohřev případně chlazení přívodního vzduchu, tak na jeho distribuci a odvod. Z uvedeného je tedy logické stanovit kritéria posuzování vnitřního mikroklimatu a navrhovat množství větracího vzduchu tak, aby v provozu budovy nebyly překročeny maximální stanovené limity těchto kritérií a zároveň energetická náročnost provozu větracího systému byla co možná nejnižší.

V ČR nejsou pro obytné budovy stanoveny žádné závazné předpisy pro návrh přívodního větracího vzduchu (Doležílková 2007). Při návrhu se lze inspirovat jednak českými státními normami, dále je možné následovat některé předpisy o větrání, které se však přímo nevztahují k obytným budovám. Uváděné hodnoty v těchto dokumentech se vztahují k výměně vzduchu za 1h nebo stanovují přímo přívod objemového toku v m³/h dle účelu dané místnosti či počtu zařizovacích předmětů.

Z jednotlivých předpisů a norem lze však jen stěží dospět k jednoduchému závěru. Uváděné hodnoty se totiž od sebe navzájem značně odlišují. Navíc nelze též jednoduše stanovit, jaké konkrétní hodnoty přísluší ke konstantnímu přívodu vzduchu a jaké k nárazovému větrání. Například nařízení vlády č. 523/2002 Sb. stanoví pro koupelnu se sprchovým koutem návrhovou hodnotu 150-200 m³/h, naproti tomu ČSN 74 7110 - Bytová jádra uvádí pro koupelnu hodnotu 75 m³/h.

Kvůli existenci rozdílných doporučení pro návrh přívodního vzduchu bylo pro další vývoj výzkumného projektu rozhodnuto o určení kritérií návrhu. Objemový tok vzduchu do každé místnosti bude dimenzován dle počtu osob (nařízení vlády č. 178/2001 Sb. a 523/2002 Sb.), dle účelu místnosti (Jokl 2002), dle produkce škodlivin a to CO₂ a produkce vlhkosti (EUR 14449 EN), dle doporučené výměny vzduchu (Jokl 2002). Limitní hodnota pro maximální přípustnou koncentraci CO₂ byla určena na 1200 ppm, což odpovídá návrhové třídě C (EN CR 1752 CEN).