Legislativa a normy

15. Leden 2010

V současnosti jediným právně závazným předpisem definujícím požadavky na větrání v obytném prostředí je prováděcí vyhláška ke stavebnímu zákonu [3]. Tato vyhláška [4], která definuje technické požadavky na stavbu, vyžaduje mimo obecných definic i konkrétní požadavky na dodržení parametrů pro výplňové konstrukce. V §26 odstavci č. 3, je definováno, že výplně otvorů mají zaručovat ve vnitřních prostorech minimální výměnu vzduchu při pobytu lidí min. 25 m3.h-1 na osobu nebo výměnu vzduchu jedenkrát za 2 hodiny. Dále musí být dodržena hodnota maximální přípustné koncentrace oxidu uhličitého 1000 ppm, která slouží jako ukazatel intenzity a kvality větrání. Tato vyhláška se dále odkazuje na platné normové požadavky. V tomto směru je však nutné podotknout, že norma definující přesně požadavky na vnitřní prostředí bytových objektů není v soustavě našich norem. Normy, které se věnují problematice větrání v bytových domech, jsou ČSN 74 7110 “Bytové jádra” [5] a ČSN 730540-2 “Tepelná technika budov – Část 2: Požadavky” [6]. Norma věnována problematice bytových jader uvádí požadavky na odvětrání záchodu (25 m3.h-1), koupelny (75 m3.h-1) a kuchyně (100 m3.h-1). Neboli celkový požadavek na odvětrání bytového jádra je 200 m3.h-1 za dané konfigurace. Druhá norma zabývající se problematikou tepelné ochrany budov uvádí rozmezí hodnot, ve kterém by se měla daná násobná výměna vzduchu pro obytné místnosti pohybovat. V nevyužívané místnosti by tato hodnota neměla klesnout pod nmin,N = 0,1 h-1. V poznámce je zde pak uvedeno, že obvyklá hodnota pro násobnost výměny vzduchu by se měla pohybovat v rozmezí 0,3 až 0,6 h-1 pro užívané obytné místnosti. Je zde rovněž citována hodnota obdobná viz [3] min. 25 m3.h-1 na osobu. Mimo legislativní rámec existuje několik zdrojů, které danou problematiku řeší. Jedním z nich je směrnice STP – OS 4 / č. 1/2005 “Optimální a přípustné mikroklimatické podmínky pro obytné prostředí”, která byla vytána Společností pro techniku prostředí [1]. Tento předpis doporučuje zajistit násobnosti výměny vzduchu obytných místností v rozmezí 0,4 až 0,8 h-1, aby byly dodrženy limity pro koncentraci CO2 1000 ppm. Dále se dá vycházet z běžných hodnot používaných pro výpočet energetické náročnosti budov. Zde se zpravidla používá hodnota 0,5-ti násobné výměny vzduchu za hodinu. Avšak díky vzduchotěsné obálce této hodnoty nelze prakticky dosáhnout. Ve vzduchotechnické praxi se zpravidla udává přívod čerstvého vzduchu na osobu od 30 – 50 m3.h-1. Problematice bytového větrání se podrobněji věnuje disertační práce [2], v které uvádí jako limitní množství vzduchu na osobu 22,3 m3.h-1 za předpokladu venkovní koncentrace CO2 350ppm a limitní vnitřní koncentraci 1200 ppm. Dále se dá vycházet z podkladů zahraničních norem, jakými jsou například německá DIN 18017 díl 3 „Větrání koupelen a toalet bez vnějších oken pomocí ventilátorů" [7] nebo americký ASHRAE 62.2 “Větrání a přípustná kvalita vnitřního vzduchu v nízkopodlažních obytných budovách“ [8].

 

[1]     Jokl, M.: Směrnice STP – OS 4 / č. 1/2005 „Optimální a přípustné mikroklimatické podmínky pro obytné prostředí”, Společnost pro techniku prostředí, Praha, 2005

[2]     Doležílková, H.: Rezidenční mikroprostředí, Disertace (Ph.D.) - ČVUT, Stavební fakulta, Katedra technických zařízení budov, Praha, 2006

[3]     Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ze dne 13. března 2006 v platném současném znění včetně změn.

[4]     Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby ze dne 12. srpna 2009 v platném současném znění včetně změn.  

[5]     ČSN 74 7110 „Bytové jádra” ze dne 16. března 1987 v platném současném znění včetně změn.

[6]     ČSN 730540-2 „Tepelná technika budov – Část 2: Požadavky” duben 2007

[7]     DIN 18017-3 „Lüftung von Bädern und Toilettenräumen ohne Außenfenster - Teil 3: Lüftung mit Ventilatoren“, 09/2009

[8]     ASHRAE Standard 62.2-2007 „Ventilation and Acceptable Indoor Air Quality in Low-rise residential buildings“, 2007

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit